Poslední dva dny jste si mohly přečíst dost drsné články o tom, kdo je vlastně zač "tomáš marný", který stojí za obsahem webu Aluska.org (část první, velmi důležitá) a jak se vlastně do jeho vlivu Alue dostala (část druhá). V první části jsem slíbila, že se pokusím vysvětlit, proč člověk, který nám nepokrytě tvrdí, že to máme s láskou marné, nemá pravdu ve spoustě dalších věcí, které tvrdí - třeba v pravotočivosti/levotočivosti, jak jsme si ukázali v předchozí části nebo v tom, že zcela nepochopil pojmy pozitivní a negativní.
Tohle je asi nejhorší blábol, který se TM povedl a je pro čtenáře nejvíce matoucí. Rozumím, že když člověk nemá dobré znalosti fyziky, tak se snadno nechá zmást a proto vám vysvětlím, že se nemusíte bát ani kladných iontů, ani slovíčka pozitivní.
Nejprve si shrňme, co nám ve svých přednáškách a na Aluiných stránkách TM tvrdí o významu kladných a záporných iontů (cituji):
Lidská bytost funguje na principu náboje. - Záporné ionty jsou pro nás velice dobré. Jsou léčivé a nabíjejí nás energií. Oproti tomu kladné ionty jsou pro lidskou bytost smrtonosné.
- Naše buňky jsou zdravé, jen pokud mají záporný náboj. S přibývajícím kladným nábojem ztrácí funkčnost, onemocní, při plusovém náboji odumírají, nebo vzniká nemoc. - Rakovinové buňky mají čím dál tím více plusový náboj, jsou tedy pro člověka smrtonosné.
(říkám ,,čím dál tím více", protože kdyby lidská buňka měla čistě kladný náboj, tak je MRTVÁ!)
Od toho se odvíjí: Co je ZÁPORNÉ/NEGATIVNÍ, to je pro lidskou bytost SPRÁVNÉ, ZDRAVÉA LÉČIVÉ.
Co je KLADNÉ/POZITIVNÍ, to lidskou bytost ZABÍJÍ!
Toto je heslovitě vysvětleno i ve Slovníčku, proto se naučte říkat KONSTRUKTIVNÍ / DESTRUKTIVNÍ, protože pokud říkáte někomu ,,mysli pozitivně", přejete mu, aby umřel!!!!! (zdroj)
Tak, caps lock, vykřičníky a strašení smrtí máme za sebou, takže zase začneme s osvětou. Elektrický náboj je fyzikální veličina. Rozeznáváme v přírodě tři typy náboje - kladný, záporný a neutrální neboli nulový.
Naprostá většina těles má neutrální náboj, včetně lidského těla jako celku. Kdybychom měli náboj, neustále by totiž mezi námi a okolím lítala elektřina:)
Jak náboj vzniká? Podívejme se na jednoduchý obrázek mé výroby:
První atom je běžný atom bez náboje - uvnitř v jádru, které je vcelku a nemění se, jsou kladně nabité protony se znaménkem + a neutrony bez náboje, kterých si nemusíme všímat. V obalu (to větší kolečko) jsou elektrony se záporným nábojem a znaménkem -.
Jak vznikají ionty (částice s nábojem) ukazují následující dva obrázky. Pokud se atom vzdá svého elektronu a dá ho jinému atomu, má o jeden elektron méně, než je protonů. Ty jsou na obrázku v jádru dva, kdežto elektron zbyl jen jeden. Dvakrát plus je více, než jedenkrát mínus, výsledný náboj je tedy kladný a jedná se o kationt nebo také pozitivní iont.
Pokud atom sebere elektron jinému atomu, má díky tomu více elektronů se znaménkem mínus, než protonů se znaménkem plus, takže výsledný náboj je záporný a jedná se o aniontneboli záporný iont.
Takže opět - aby mohl z atomu vzniknout kationt, musí někde vzniknout aniont a naopak. Jedno bez druhého nefunguje a ani nemůže. Je to stejné, jako jsem už psala v posledním článku. Konstrukce a destrukce jsou základními hybnými silou života.
A jak je to s ionty a jejich vztahem k živým organismům?
K životu potřebujeme oba typy iontů!
Rozepisování by bylo skutečně na dlouho, pro zájemce doporučím spíše středoškolskou biologii nebo odborné publikace (třeba)
Zjednodušeně jde o to, že aby naše tělo udržovalo acidobazickou rovnováhu, potřebuje k tomu nejrůznější prvky. Některé jsou kationty (třeba Na+ nebo K+, sodík a draslík, resp. jejich kationty), jiné anionty (třeba Cl-). Onen záporný náboj, o němž se v článku píše a o kterém taky Tm mluví ve svých přednáškách, je membránový potenciál buněčné membrány, která slouží jako jakási propustka mezi vnitřkem buňky a jejím vnějškem a jeho náboj je skutečně záporný (-30 až -90mV). To proto, že vnitřní povrch membrány buňky má záporný náboj a vnějšek (ale stále uvnitř lidského těla;)) kladný a tento rozdíl umožňuje procházení nejrůznějších látek do buňky a ven. Ovšem jedná se o klidový potenciál, který se může u různých buněk měnit (třeba aby vznikl neuronový impuls či stah svalu).
Takhle nějak to uvnitř našeho těla funguje, vidíte ta "zlá smrtonosná" pluska?:)
A pokud vás TM zblbnul řečmi o tom, jak jsou vědci hloupí a nic neví, ráda vás
A pokud vás TM zblbnul řečmi o tom, jak jsou vědci hloupí a nic neví, ráda vás
objednám na přednášku k mé kamarádce, magistře mikrobiologie, může vám to
i ukázat na mikroskopu, budete-li chtít:)
V těle právě teď, v tuto chvíli, máte bezpočet záporných i kladných iontů. A všechny je potřebujete k životu. Kde se tedy vzal onen Aluščin a marného mýtus o záporných životodárných iontech?
Jedná se nejspíš o ty ionty, které jsou v atmosféře a to konkrétně o záporné kyslíkové ionty (tedy O-), které dýcháme. Jejich vyšší koncentrace je v přírodě a objevují se také po bouřce. Je prokázáno, že vyšší koncentrace těchto záporných kyslíkových iontů, prospívá zdraví. Ale tady mluvíme o kyslíku a o atmosféře;) Existuje bezpočet zdraví prospěšných a k životu nezbytných iontů a je jedno jaké mají znaménko, jestli plus a nebo mínus, jestli elektron navíc nebo míň, obojí je třeba a v žádném případě nejsou pozitivní ionty zabijáci, to byste v tuhle chvilku umřeli kvůli všemu kladně nabitému sodíku a draslíku uvnitř vašeho těla:)
Proč se tedy záporným iontům říká záporné a kladným kladné? Je za tím složitý vývoj zkoumání elektrického proudu a ustanovení směru elektrického proudu od kladného pólu směrem k zápornému. Pro naše už z minulého článku nabité vědomosti je to ale zcela logické a můžeme to krásně spojit s tím, co víme o konstrukci a destrukci:
Konstruktivní - dává
Kladně nabitý iont - dává elektron (a jemu samotnému chybí)
Destruktivní - bere
Záporně nabitý iont - bere elektron (a má jeden navíc)
Ionty ale neumí být zlé:) Jen využívají přírody a jejího nekončícího pohybu, dávání a braní.
A teď konečně tomu pozitivnímu a negativnímu. Obě tato slova se používala dávno před tím, než člověk objevil ionty a popravdě se ve fyzice příliš často nepoužívají - užívá se slovo kladný a záporný, ale slova negativní a pozitivní jsem hledala v učebních textech o elektřině marně. Kde tedy TM vzal tuto spojitost, nechápu.
Ve skutečnosti slova pozitivní a negativní mají velmi starý původ - pozitivní má vztah ke slovu pozice, držet pozici, zatímco negativní odkazuje na zápor, koneckonců dodnes se ve mnoha jazycích světa užívají různé variace slova "ne" pro zápor. Pokud bychom to rozpitvali, pak něco, co je "nepozitivní" nemá pozici, tudíž to vlastně neexistuje.
Ve všech konotacích se dočteme, že pozitivní přístup je úplně totéž, co přístup konstruktivní. Když pozitivně myslíme, tak dáváme energii těm věcem v našem životě, které nás těší, dělají nám radost. A když máme radost, jsme plní energie, kterou pak rozdáváme dál - a kdo dává, ten je konstruktivní:) Kdo je negativní, popírá něco, smutní, ten má energie málo a snaží se ji brát z okolí, je tudíž destruktivní.
Jak je to snadné a logické, že?:) Není vůbec pravda, že by někdo lidem něco obracel naruby. Proč taky? Slova mají jen takovou moc, jakou jim za staletí vnutily naše myšlenky. Změní-li se myšlenka, změní se časem i slovo a tak se z kdysi třeba škaredých a urážlivých slov stala působením myšlenek slova milá a vhodná a naopak. Ne pojmy, ale myšlenky jsou to, co je důležité.
Neexistuje nic jako pozitivní nebo negativní energie, to je rozšířený mýtus. Energie je jen jedna - a buď ji svými myšlenkami můžeme dávat a být tedy konstruktivní, pozitivní nebo ji můžeme bráta být destruktivní, negativní. Život vznikl z konstrukce, je to dar, který nám dali naši rodiče, kdy jsme díky energii rostli a sílili, a zanikne ve smrti, kdy energie začne mizet, tělo ochabovat a odumírat. Oboje je ale normální, přirozené a zcela v pořádku.
(zatím) Poslední, pátou, část čtěte zde.
